Jamesove stránky

Trendy ve vývoji umělé inteligence

Trendy ve vývoji umělé inteligence

Článek je věnován některým možnostem napodobení lidské inteligence. Jedná se o modelování mentálních stavů jiných osob, konkrétně zejména přesvědčení umělé osoby o stavech jiných jedinců. Umělé postavy kromě toho mohou „zažívat“ stejné mentální stavy jako lidé. Popsána je například inteligence RASCALS, která je založená na dokazování teorií o světě při porovnání současné situace s celým souhrnem dosavadních poznatků. Dokázaná teorie potom vyvolá odpověď postavy ve virtuálním světě, ať již slovní nebo pohybovou. Každý pohyb umělé postavy ovládané AI a každý její závěr jsou tedy výsledky teorie dokázané systémem. Přestože zatím byla tato schopnost RASCALS využívaná jen v omezené míře na malých problémech, vědci plánují zvětšit míru vědomostí na vědomosti umělé postavy, což vyžaduje výkonný superpočítač. Obrovskou výpočtovou sílu superpočítače musí vědci použít kromě toho na to, aby umělá mysl založená na matematické teorii dokázala v reálném čase konverzovat nejen o sobě, ale také o svých mentálních stavech a mentálních stavech jiných osob.


Umělá inteligence a Turingův test
Umělá inteligence RASCALS, která je schopná se učit a pochopit myšlení jiných, má podle amerických počítačových vědců všechny předpoklady k tomu, aby dokázala věrně simulovat člověka v dialogu se skutečnou lidskou bytostí. Konečný test se má uskutečnit už letos na podzim.
Vědci se chtějí pokusit o něco, co mnozí dosud považují za nemožné: dokázat umělou inteligenci připravit na rozhovor s člověkem, kdy člověk nebude schopný rozeznat, zda mluví s umělou bytostí nebo s jiným živým jedincem. Test navržený Alanem Turingem už v roce 1950 nemá dokázat existenci skutečné umělé inteligence pomocí definic. Spíše se ptá, zda stroj, resp. umělá inteligence, dokáže to, co dokáží lidé – a to stejně přesvědčivě, neboli nerozeznatelně od lidí. Turing navrhl jednoduchý test: když je možné si o všem povídat, ať stroj konverzuje s človekem tak, aniž by dotyčný přišel na to, že hovoří s umělou inteligencí. Aby stroj nebo umělá inteligence něco takového dokázaly, musí nejen rozumět slovům v konverzaci; musí rozumět zejména obsahu daného dialogu. Aby stroj dokázal absolvovat  navržený Turingův test, musí především používat přirozenou řeč, musí být schopný uvažovat, mít vědomosti a schopnost učit se.

Američtí vědci z katedry kognitivních věd na Rensselaer Polytechnic Institute se domnívají, že vyvinuli umělou inteligenci (AI) schopnou překonat jednodušší verzi tohoto Turingova testu. RASCALS (Rensselaer Advanced Synthetic Character Architecture for Living Systems) je systém AI vyvíjený pro zábavní systémy budoucnosti na způsob holopaluby ze seriálu Star Trek. Aby byly simulované postavy založené na systému RASCALS hodnověrné, musí alespoň do určité míry překonat Turingův test. Vědci proto nyní vytvářejí databázi informací podle živé osoby jednoho postgraduálního studenta, který doslova propůjčil umělé inteligenci svůj dosavadní život (uložil do databáze například kam chodil do školy, jaká je jeho rodina apod.). Jedná se o kategorie „poznatků“, jako rodinné údaje, osobní přesvedčení, běžné skutečnosti, prakticky tedy celé pozadí umělé postavy, dvojníka skutečného člověka. Postava bude potom schopná na základě těchto vědomostí konverzovat s ostatními postavami nebo lidskými bytostmi o své minulosti, příhodách, osobních pocitech či přesvědčeních.

IQ testy už i pro roboty a AI?
Stále více robotů a aplikací využívajících umělou inteligenci disponuje schopnostmi, které by bylo možné a žádoucí měřit a navzájem porovnávat. Klasické testy používané na měření IQ osob však nejsou vhodné. Vědci Shane Legg a Marcus Hutter ze Swiss Institute for Artificial Intelligence v Manno-Lugano proto navrhují sestavit všeobecný IQ test pro AI. Mělo by tak být možné měřit a porovnávat schopnosti jednotlivých systémů počítačového vidění, robotů, softwarových procesorů přirozeného jazyka apod.
Určitým problémem může být skutečnost, že lze velmi těžko definovat lidskou inteligenci. Často se její definice točí kolem všeobecné schopnosti dosahování cílů v širokém spektru prostředí. Podobně by se mohlo přistupovat také k umělé inteligenci systémů. Testy IQ by měly být založené na měření schopnosti systémů dosahovat svých cílů v určitých prostředích, přičemž by měla být posuzovaná také složitost těchto prostředí. Předpokladem je také konsenzus související s definováním tzv. průměrného prostředí.
Blay Whitby, odborník na lidskou a umělou inteligenci, předpokládá, že tato myšlenka se setká s velkým odporem. Zároveň ji však obhajuje. Hodlá nutit odbornou veřejnost k jednotné definici umělé inteligence napříč celou její problematikou. Současně to umožní oddělit se od antropomorfního přístupu k umělé inteligenci.
Po zavedení tohoto porovnávání inteligence umělých systémů a sestavení žebříčků jejich inteligence budou možná mnozí překvapení, že se některé systémy považované za inteligentní (např. šachový počítač Deep Blue) ocitnou v tomto řebříčku na spodní příčce, a naopak, mnohé počítačové programy v něm mohou zaujmout poměrně vysoké postavení.

Co cítí Eddie?
Na nedávné konferenci zaměřené na umělou inteligenci (AI) výzkumníci amerického Rensselaer Polytechnic Institute prezentovali svůj zatím největší úspěch: Eddieho. Eddie je jako čtyřleté dítě hrající si v on-line světě Second Life. Avšak ve skutečnosti není dítětem. Jedná se o příklad umělé inteligence schopné přemýšlet o vlastních problémech a dělat vlastní závěry, které dosahují hloubky závěrů čtyřletého dítěte. Běžné nehráčské postavy v dnešních on-line světech nejsou ovládané lidmi, ale počítačem. Jsou však narozdíl od skutečné umělé inteligence pouze iluzí mentality – „osoby“ s myšlením a charakterem, resp. osobností. Skutečně autonomní umělé nehráčské postavy musí mít podle vědců vzpomínky (resp. paměťové engramy); musí něčemu věřit, něco chtít a něco si pamatovat. Toho se podle nich dá dosáhnout jen za pomoci umělé inteligence založené na logice a výpočtových kognitivních modelovacích technikách v kombinaci s výpočtovou silou superpočítače.
Cílem vědců z Rensselaer Artificial Intelligence and Reasoning Laboratory je vytvořit takovou umělou inteligenci, která dokáže pochopit jiné bytosti nebo atavary, přemýšlet o jejich stavech a mít (jako atavaři) stavy, které korespondují s rozpoložením skutečných lidí. Konečným cílem vědeckého výzkumu je vytvoření zařízení, které by bylo svou funkčností podobné holopalubě ze seriálu Star Trek – systému virtuální reality, kde budou umělé postavy bezprostředně interagovat s lidskými bytostmi. Na jeho vybudování se mají využít dvě výzkumné zařízení institutu: Computational Center for Nanotechnology Innovations – CCNI (poskytuje nejvýkonnější univerzitní superpočítač na světě s výkonem víc než 100 teraflops) a Experimental Media and Performing Arts Center – EMPAC.
Principy a techniky, které musí pracovníci institutu namodelovat, jsou stejné ty, které lidé běžně používají k tomu, aby mohli pochopit a předpokládat chování ostatních bytostí. Výzkumná skupina nyní zkouší zavést do praxe část této teorie, což by     umožnilo umělým bytostem (resp. agentům) porozumět a předpokládat chování jiných osob. Měli by se tedy chovat lidštěji a měli by být schopní ještě lépe splynout s virtuálním světem. Logicko-matematická teorie deklarativně definuje všechny pojmy vlastní teorie mysli včetně například lži, zrady, či dokonce „zla“.
Zda virtuální postava, resp. umělá inteligence se jménem Eddie, vykáže aspoň minimální známky vlastní vyspělejší lidské mysli, dokazuje test (obrázek), který děti ve věku kolem čtyř let věku většinou ještě nezvládnou; ty starší však ano. Pokud totiž před tříleté dítě a nějakou jinou osobu umístíme  předmět například do skříňky, potom třetí osobu pošleme pryč z místnosti, předmět schováme na jiném místě a třetí osobu znovu zavoláme zpět, nebude malé dítě ještě schopné pochopit, jako tato osoba uvažuje, když bude hledat předmět ve skříňce. Robot Eddie to však pochopit dokáže a správně by předpokládal, že třetí osoba bude objekt hledat ve skříňce.

Jak vnímají roboti konverzační fráze?
Japonští výzkumníci oznámili, že vyvinuli nový systém, který umožní robotům osvojit si komunikační schopnosti a konverzační zvraty. Národní institut informačních a komunikačních technologií (The National Institute of Information and Communications Technology) uvedl, že tento systém umožní, aby roboti pochopili také celé fráze namísto obvyklých podstatných jmen. Systém je první svého druhu na světě.
„Roboti budou moci získat komunikační schopnosti, díky nimž správně pochopí záměr uživatele a určité situace prostřednictvím konverzace,“ uvádí se v prohlášení institutu. Například pokud se robot někoho zeptá: „Přejete si kávu?“, a tázaný odpoví: „Káva by mě probrala,“ stroj usoudí, že daná osoba si přeje zůstat při plném vědomí, a tak vyhodnotí odpověď kladně. Vládní institut zatím s touto technologií pouze experimentuje, k její praktickému využití se zatím nevyjádřil.


Martin Klimt

 
Dekuji že jste navštívili mé stránky. Těším se na Vaši další návštěvu.